Jdi na obsah Jdi na menu
 


Interiér kostela

ZAŠOVSKÝ UKŘIŽOVANÝ A JINÉ PAMÁTKY

interier.jpgV interiéru kostela je kromě obrazu Zašovské Madony na hlavním oltáři dalším uměleckým dílem, které je mnohem starší než samotný kostel, dvoumetrová socha ukřižovaného Krista.  Tato velmi významná památka, která byla „objevena“ teprve nedávno a mezi odborníky je dílo známo jako „Ukřižovaný ze Zašové“, se nachází na jednom z bočních oltářů.

Kříž i laika zaujme hned napoprvé tím, že Kristus nemá prověšené ruce, ale zasovsky-ukrizovany--465x304-.jpgroztažené paže jsou téměř vodorovně, takže tělo připomíná písmeno „T“. Socha z lipového dřeva je detailně propracovaná i zezadu, což podle některých názorů svědčí o tom, že původně byla umístěna v prostoru. Srovnáváním s podobnými evropskými památkami té doby se odborníci snaží určit místo původu. Poslední odborné posouzení při jeho restaurování v Arcibiskupském muzeu Olomouc odhaduje vznik díla na dobu kolem roku 1520. Předešlé místo a zvláště způsob a okolnosti, jak se toto unikátní dílo dostalo do Zašové, jsou však stále záhadou. Bezpochyby zde však bude souvislost s řádem trinitářů. Nejbližší, stylově podobná dřevořezba ze stejné doby se nachází v bývalém trinitářském kostele ve Vídni.

Dílo Ukřižovaný ze Zašové se podrobilo drahé a časově nesmírně náročné restaurátorské práci. Z povrchu sochy byly odstraněny pozdější vrstvy barev až na původní polychromii – vše pouze mechanicky - skalpelem a pod lupou. Do Zašové se tak socha vrátila až po pěti letech. Péče a čas, jaký byl restaurování věnován, dává tušit, o jak mimořádnou památku se jedná.

Na tomtéž oltáři je obraz Panny Marie Bolestné s trinitářským znakem na prsou. Je nejsv.-trojice--465x405-.jpgto jedna z dalších dochovaných památek na zašovské trinitáře. Z doby jejich působení pocházejí také oba přední boční oltáře (Všech svatých a sv. Otýlie) a především nepřehlédnutelná stavba barokní kazatelny. Nad hlavním oltářem je nad dřevořezbou žerotínského znaku obraz Nejsvětější Trojice s klečícími postavami řeholníků – obou zakladatelů trinitářského řádu (obr. vlevo).

Proti kazatelně, na opačné straně vítězného oblouku, je křtitelnice upravená jako krtitelnice--382x465-.jpgkazatelna--327x465-.jpgoltář; na její výzdobě zaujmou pozornost zlacené alegorické postavy křesťanských ctností – víry, naděje a lásky, která je z této trojice umístěna nejvýše - jako klenot na koruně a s planoucím srdcem na napřažené dlani.

Na křtitelnici je obraz Kristovy tváře, který patrně vznikl jako kopie ve své době velmi uctívaného zázračného obrazu tzv. chrudimského sv. Salvátora. Bohatý rám obrazu je současně relikviářem a obraz je chráněn ručně vyrobeným tabulovým sklem, jehož časté bubliny a jiné „kazy“ výmluvně svědčí jak o stáří jeho vlastním, tak i o stáří obrazu, který chrání.

Posledním bočním oltářem (proti již vzpomínanému oltáři sv. Kříže) je oltář sv. Jana Nepomuckého. Současná podoba oltáře je až z r. 1887, ovšem oltář ke cti stejného světce byl na tomto místě již v r. 1734. Současná dlažba zcela zakryla vstup do hrobky před tímto oltářem, kde byli pohřbeni Jan Bartoloměj Vranečka (+1743) - zašovský rektor a kronikář a jeho bratr - trinitář Václav od sv. Antonína (+1734), kteří se oba velmi zasloužili o příchod řádu trinitářů do Zašové a tím zásadně poznamenali nejen další rozvoj poutního místa, ale i celé obce. (Trinitářem byl také syn rektora Bartoloměje, kněz Rudolf, první pokračovatel zápisů v rodinné kronice.)

sv.-barbora.jpgZ obrazové výzdoby kostela zasluhuje pozornost dvojice obrazů nad vstupem do obou zákristií.  Stětí sv. Barbory (obr.) a Navštívení Panny Marie (viz kapitola "Kostel má jméno i svátek"). Na zadní stěně nad zpovědnicemi je také dvojice obrazů: sv. Isidor (patron oráčů, zemědělců) a sv. Vendelín (patron pastýřů a poutníků). Pod kůrem v „lurdské jeskyňce“ je i socha P. Marie, která byla původně ve Stračce, zde je scéna doplněna o sochu klečící sv. Bernadety.

Jakousi zajímavostí je kostelní okno, které muselo být kvůli přístavbě kláštera zazděno, a později dostala zeď výmalbu imitující vitráže v ostatních oknech. Největším novodobým stavebním zásahem do interiéru kostela byla přestavba jeho kůru spojená s pořízením nových varhan v roce 1992. Nové varhany mají 1772 píšťal a jejich zvuk si mohou návštěvníci vychutnat nejen při bohoslužbách, ale i při občasných koncertech. 

Následující kapitola - Pamětihodnosti nemateriální povahy