Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věřící versus turisté?

KOSTEL – MÍSTO MODLITBY, NEBO TURISTICKÁ ATRAKCE?

Jak už bylo řečeno v úvodu, poutnictví a turistika může velmi dobře koexistovat a hostyn--248x465-.jpgnejedná se jen o nějaký módní  trend této v podstatě sekulární doby a společnosti. Na vrcholu Sv. Hostýna už od dob monarchie stojí kamenná rozhledna (ostatně císař František Josef I. byl přítomen i položení základního kamene a stavba nese jeho jméno). Od samého začátku byla tato stavba zamýšlená i zrealizována tak, že v přízemí je kaple sv. Kříže, v patře nad ní malé muzeum a prodej suvenýrů, nahoře vyhlídka a vše bylo zakončeno plastikou P. Marie a křížem. O zbudování se zasloužili jezuité, které jistě nelze podezřívat ze snahy o znevážení sakrálních prostor a náboženských symbolů.

Že takovéto společné využívání církevních staveb je možné, můžeme vidět nejprůkazněji přímo v centru katolické církve – ve Vatikánu. Nejedná se pouze o známá vatikánská muzea nebo o Sixtinskou kapli, která až na krátkodobé výjimky slouží převážně turistům. Také samotnou Baziliku sv. Petra navštěvují společně poutníci i turisté, kupole chrámu slouží jako rozhledna, na střešní terase jsou prodejny upomínkových předmětů…

Není proto třeba být na pochybách, zda je správné církevní stavby zpřístupnit širší veřejnosti; vždyť veškerá výzdoba chrámů byla vytvořena pro oči lidské, nikoli Boží, protože „člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí do srdce“ (1 Samuel 16,7).

Umělci a řemeslníci sice přistupovali ke své  tvorbě s tím úmyslem, že své dílo tvoří pro čest a slávu Boží, avšak aby se tak stalo, musí nejdříve všechnu tu krásu zachytit lidské smysly, musí projít citem i rozumem lidí, teprve pak může přinést ovoce – onu větší čest a slávu našemu Bohu. Sebenádhernější chrámový interiér, pokud zůstane zavřený, nepřístupný veřejnosti – jako by nebyl;  je k ničemu, pokud do něj nevstoupí člověk; nejen aby se zde modlil, ale také aby tu krásu vnímal, aby se jí nechal povznést, kultivovat a inspirovat ke konání dobra.

Zvláště na architektuře a výzdobě z doby barokní vidíme velmi dobře, pro koho je to vše vytvořeno: výzdoba je  často jako kulisa – působivá především ze zorného úhlu diváka, tedy určená shromážděnému lidu.  To vše vznikalo pro to, abychom se my - lidé - cítili v chrámu krásně, povzneseně, abychom tak byli vnímavější pro Boží zvěst. To se netýká jen umění výtvarného, ale také hudebního, vždyť ne kvůli Bohu, ale kvůli lidem  se varhaník a sbor snaží, aby to znělo a ladilo, jak má, Bohu nevadí falešný ton, ale faleš v srdci... Sebevětší nádherou Boha do chrámu „nepřivábíme“. Ten skutečně o hmotnou honosnost nestojí (neměl – jak víme - problém přijít na svět ve chlévě). Je-li chrám domem Božím, pak ne pro krásu výzdoby, ale pro oběť na oltáři a společenství jeho lidu „...a ten chrám jste vy“ (1 Kor 3,17).

radhost-3--900x883---465x331-.jpg

Vše výše řečené rozhodně neznamená degradaci chrámu na pouhou turistickou atrakci. Turisté a návštěvníci z řad nevěřících musí respektovat, že oni jsou zde pouze na návštěvě a jako na návštěvě by se měli také chovat; v každém kostele především tiše a slušně – jak se ostatně od kulturních lidí očekává vždy a všude.

Další informace o poutním místě Zašová na webu http://www.zasova.net/

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA